Služby

Tara – O mně

jana-tara povolná

Jsem žena, která se snaží žít život, jak nejpravdivěji to jde a snažím se, vždy, to, co poznám, ochutnám, předat dál, protože mou touhou, vždy, bylo sdělovat, sdílet, informovat a prostě a jednoduše pomáhat.

Možná i proto jsem dostala řadu lekcí, jak „nebýt obětí“, a když jsem poprvé pocítila mocný příliv sebelásky, najednou se mi chtělo tančit a zpívat a vykřičet do světa, jak nádherné a vlastně samozřejmé to je. Spolu s tím přicházely i odpovědi na má mnohá „proč“…

Vždy jsem chtěla být „jen sama sebou“, a tak se, přirozeně, vyhýbala, jakémukoli, škatulkování a zařazení do organizace, nebo skupiny, a to i tzv. esoterické, nebo duchovní. Neustále hledám a budu hledat. Je stále co objevovat, život je nádherný příběh a najít odpovědi na otázky „kdo jsem“ a „jaký je smysl mého života“ je i cílem mé práce s druhými lidmi. Rozhodně musím říci, že to nenajdete na seminářích, kurzech, nebo po duchovním zasvěcení- jde o váš život, o váš příběh a tak to musí být, pouze, vaše hledání, při kterém, samozřejmě, můžete využít pomoci druhých, ale bez manipulace a tou, žel, dnešní ezoterika je. Proto, prosím, nehledejte tam, hledejte v sobě a hledejte okolo sebe, v indiciích, které dostanete, budete-li o ně žádat.

Miluji přírodu a zvířata a snažím se žít, co nejvíce v souladu s přirozenou energií na této planetě, což mi přináší neustálou radost ze shledání s bytostmi lesa, zvířaty a vnímání energií, které kolem jsou. To mne pohání v neustálém rozšiřování si vědomí, naslouchání, uvědomování si a také k akci, změnám. Krásná setkání s lidmi, kteří se mění, tvoří, jsou plni lásky a nadšení, jsou obrovským motorem, abych ani já, neustávala. Jsem žena, co potřebuje být milována a milovat.

Narodila jsem se jako Jana 1.1., ale v současné době používám pouze své druhé jméno tara. Moje rodina byla rozdělena na dvě části. V jedné jsem byla já s otcem a v té druhé ostatní. Prošla jsem si pocity osamění a nedostatku sebevědomí a ocenění, a to mi pomáhá i v mé dnešní práci, když se snažíme, spolu s klienty, zahojit jejich poraněné vnitřní dítě, najít jejich archetyp animy, či anima a rozvíjet přirozenou potřebu tvořit a dělat dobro.

Jako dítě ve znamení Kozoroha jsem se, jako typický Kozoroh, vůbec neprojevovala, spíše jsem si zalézala pod stůl, nebo někam do samoty s knihou, psala příběhy a snila o budoucnosti. Když jsem si toto po letech uvědomila při studiu numerologie, došlo mi, že se nic nemá brát „příliš vážně“, že vše máme ve svých rukách, byť nám bylo dáno do vínku cokoli. Osud, jako něco neměnného, neexistuje, stejně, jako neexistují náhody, přitom jen málo věcí v našem životě je neměnných, ale záleží na nás, na našem úhlu pohledu, na našem „chtění“. A především na emocích, které toto chtění zabarvují.

Po několika letech práce v administrativě jsem se vdala a porodila tři děti, ze kterých se raduji dodnes. Jsou mi parťáky a zrcadlem, více, než, co jiného. Oni jsou těmi učiteli, s jejichž pomocí mi došlo, že všichni jsme „si rovni“, neexistuje „mistr, guru, velitel, autorita“, naopak, mnohdy je malé dítě mnohem starší duší, než jeho rodič a ví toho mnohem více, to jen ego dospělého nechce, často, slyšet. Hraje tu roli i řada přesvědčení, paradigmat, která pak s lidmi často odstraňujeme.

Pak mne „život“ zavedl k práci s dětmi s postižením, to už jsem se věnovala také grafologii, tarotovým kartám, numerologii a práci s kyvadlem a získávala větší a větší rozhled o tom, že vše na této planetě a v našich životech je vlastně úplně jinak, dalo by se říci, přesně naopak. Víte, většinou jsem se rozhodovala, že absolvuji nějaký kurz, abych byla "profík", ale pak z toho, prostě sešlo, "ti nahoře" mne nepustili, abych se nechala vtáhnout, ovlivnit, vymýt mozek....zmanipulovat a tak jsem si na, většinu, toho, s čím dnes pracuji, přišla, tak nějak, sama. Zjistila jsem, že to funguje....

Uvědomila jsem si, že život je velmi osobní záležitost, že neexistuje poučka, ani návod, že je potřeba, jen, být otevřená, nehodnotit, vybírat si, doslova vyzobávat to, co mi zapadá do té mé malé mozaiky s názvem „můj život“. Nejvíce kritizujeme sebe, přijmout se, oprostit od pocitu viny, sebeobětování, přestat mít dojem, že něco „musím“ a žít přítomným okamžikem. To není jen slovo, je to život sám – není důležité žádné před a ani žádné potom, je jenom „teď“, a když to „teď“ žijete vědomě, přibližujete se sami sobě mnohem více, než při jakékoli duchovní práci, meditaci.

Jednou jsem pozorovala tibetské mnichy, vytvořili mandalu z barevného písku, tvořili jí hodiny a pak ji smetli a spláchli vše do vody… Došlo mi, že takhle vědomě je třeba dělat naprosto vše, každý den. Každou chvíli můžeme tvořit, takovou, svou „osobní mandalu“, například když myjeme nádobí, nebo si češeme vlasy, nebo když se díváme do oblak….

Jakmile začneme dělat věci vědomě, začneme si i vybírat a přirozeně spousta věcí odpadne a s nimi i spousta lidí… Tak jsem přišla o mnohé domnělé přátele, jejich čas, prostě doběhl. Je to cena za vlastní svobodu, za uvolnění té úžasné vnitřní síly, kterou máme a já mám dost energie, a když jsem ji začala používat, začaly se věci měnit a začala jsem i více rozumět sama sobě – to je to, co se snažím předávat dál. Žijeme na planetě polarit a je třeba to brát v úvahu, když jsem pochopila, mnohdy se můj život měnil a někdy to bylo bolestné, znamenalo to ztráty, často i zklamání, nebo jen pocit smutku, někde, uvnitř a znamenalo to i ujasnit si, že rozhodnutí, která bych dnes neudělala, jsem tehdy udělat měla a byla správná v danou chvíli. Přijmout i to, že špatná rozhodnutí sebou nesou i nepříjemné důsledky, to vše co nejvíce v klidu a s rozhodnutím se, ano, tohle už není to, co bych chtěla, co tedy chci…

Dostala jsem do vínku dar slova. Umím věci pojmenovat, vysvětlit, dát dohromady tak, aby tvořily smysluplný celek – dokážu odhalit lidem to, co jim zatím zůstává skryto a předat jim to způsobem, který dokážou pochopit. Bylo mi řečeno, že jsem extrovertní introvert – když jsem studovala na fakultě psychoterapii – smála jsem se tomu, ale nyní už vím, co tím bylo myšleno. V komunikaci s vámi, budu maximálně otevřená, plná humoru, pochopení a živelné energie, ale pak potřebuji „svůj čas“, kdy si zalezu, kdy se budu, jen tak, sama, toulat lesem… Můj dům, moje rodina je pro mne tak hodně soukromá a intimní, jako postel v ložnici – prostě si do ní pustím opravdu jen ty nejbližší…

Nejsem obchodník a asi nikdy nebudu dělat věci jako většina, jako ostatní. Život a duchovno-spiritualita jsou jedno, nelze je oddělovat – prostě JSEM… a to co nejsem, poznáte, jistě sami - rozhodně nejsem ezoterik, nejsem vědma, ani čarodějnice, nejsem guru, mistr, učitel a když budete chtít, ode mne, pomoc, pak počítejte s tím, že vám řeknu jednu důležitou věc "nejlepší pomoc máte na konci, své vlastní paže".

Ke své práci jsem využila

Studium grafologie v CALIXU u Ing. Boháčkové;
Studium psychologie na psychoterapeutické fakultě ESET;
Přednášky a setkání s mnoha zajímavými lidmi a autory, kteří mne ovlivnili (např. D. Icke,Esther Hicks, T. Dethlefsen ad.).

V práci jsem nabyté zkušenosti využila

V rádiu REGENA – povídáním o grafologii;
Semináři a kurzy ve Slaném;
Přednáškami v KC Prahy 4;
Přednáškami, semináři a kurzy v restauraci „U čarodějek“ v Praze 1;
Články v časopisech Astro, Enigma – kam pravidelně píši o numerologii dodnes a slovenském TVMax speciálu nebo speciálu „Můj čas na kafíčko“, kde bylo několik stran o numerologii aj.

Nakonec jsem si však vytvořila svůj vlastní způsob práce, založený na individuálním přístupu k člověku, takže setkání jsou, pokaždé, trochu jiná. Snažím se své klienty inspirovat, nakopávat, odkrývat jim vše, co si nemohou, nebo nechtějí přiznat a vždy i s notnou dávkou humoru otevírat nitro, mysl, pomoci čistit to, co potřebuje ven a zároveň ukázat cestu a chvíli být oporou. To je to, co mne baví, inspiruje a vlastně i vzrušuje. Když pak přichází zpětná vazba, a to co jsme objevili si klient integruje do života, je to ta nejkrásnější odměna a pocit z dobře vykonané práce na světě.

Věřím, že jsme sem přišli proto, abychom byli šťastní, žili v harmonii a hojnosti, a to je i cílem a smyslem mé terapeutické práce i mého osobního života.