Tara – terapie sebepoznáním a esoterické služby
Tara | O mně | Jak to cítím já | Akce | Individuální péče | Poradna | Galerie | Ceník | Kontakt

Mé postřehy aneb jak to cítím já

„Optimista prohlašuje, že žijeme v nejlepším možném světě. Pesimista se obává, že je to pravda” J. Cabell

Nepřisuzuji si právo něco soudit, či posuzovat, ale chci vám v této rubrice sdělit, jak některé věci vidím a cítím já, jako jedna z bytostí, mezi ostatními. Pokud budete cítit, že se k tomu chcete vyjádřit, napište mi, budu ráda a po dohodě mohu vaše názory otisknout. Jestliže máme oči k vidění, uši k slyšení a ústa k mluvení – potom komunikujme!

LISTOPAD 2018

Emoce - ego a mysl.....                                  / 30.10.2018/

    Tak toto je téma, na delší dobu a možná i na několik povídání.....pracovat s emocemi je, snad, to nejtěžší a přitom se s nimi potkáváme a potýkáme, dnes a denně a v tom to, právě, je.....dávejme si pozor na výběr slov, když řeknu "potýkám se s emocemi", tak prostě bojuji, bojuji s něčím a budu bojovat, dokud to nepustím...je krásný příměr na emoce, použijeme světlo...když vejdete do tmavé, temné místnosti, kde je černo-černá tma, nevidíte nic, pak vezmete jednu malou svíčku, zapálíte ji a necháte v té místnosti, bojovalo světlo s tmou? potýkalo se s ní? Nikoli, prostě jen svítí, místnost už není tmavá, temná, už rozeznáváte rohy, dveře, rám oken, v okolí svíčky vidíte a tma prostě ustoupila...světlo jen svítí, nic nepřemáhalo-nebojovalo....tak by to mělo by se vším, v našem životě, vším podstatným, co se nás, osobně, týká....
PAVUČINA
       
        Přemáhat, bojovat, hodně souvisí s fanatismem, ulítnout do fanatického vyznávání něčeho, bát se udělat chybu, tím jsem si, taktéž, prošla.....jakmile totiž začnete něco řešit, obvykle je s tím spojený strach, berme strach jako bytost, přivtělenou bytost, ostatně, je tomu tak, naše mysl + ego + duše , to je naše lidská trojjedinnost, všechny tři složky mohou žít svým samostatným životem, což vidíte, kolem sebe, lidi, co jenom používají mozek-rozum-mysl a nic jiného neberou, city-emoce, intuici, fyzické tělo...ne...nebo ti, co žijí, jenom egem-předvádí se, vše musí mít pod kontrolou, protože se všeho bojí a potřebují být vidět, to jsou ti, co hlasitě všude mluví a smějí se, upozorňují na sebe, skáčou vám do řeči a neustále slyšíte "já......já......já......" a pak je tu duše, mnohdy nemá jinou možnost, než se projevit, přes  tělo, nějakou nemocí, problémem....ani jedna z těchto bytostí by neměla fungovat jen sama za sebe, ale měli by spolupracovat, pak to bude dokonalost sama.
PODZIM 1

              Nu, takže já např. řešila, svého času, jídlo - vegetarián, vegan, raw vegan....ulítávala jsem do systému stravování, fanaticky - ano fanaticky, hlídala, aby tam, náhodou nebylo něco špatně, naštěstí jsem neměla tu tendenci přesvědčovat druhé, nebo je kritizovat za to, že to nedělají, ale většina lidí, kteří jsou nějací....."-ani"....to tak mají, dívají se s odporem na každého, kdo to má jinak...sklouznout do fanatizmu je tak snadné, to mi věřte....každý v něm, nějak někdy jsme, fanaticky si někdo hlídá váhu, své tělo, jak vypadá, jak mluví, co umí, jak se chová na veřejnosti, hraje divadlo sám před sebou, nejen před druhými, fanaticky šetří, nebo vydělává, pracuje, propadá svému oboru, víře, koníčkům...etc.etc.etc.....je spousta oblastí, prakticky všechny, kde se můžete stát fanatikem.
PODZIM 2

                      Dobré je, uvědomit si, proč? Co mne k tomu vede? Většinou strach, dalo by se říci a já to udělám - vždycky je to strach!!!! Strach z budoucnosti, z nejistoty.....protože jediné, na čem  vás může, kdokoli, dostat je, mít strach....strach z meningokoku - očkujeme, rakoviny prsu, šup na mamograf, klíštat, parazitů, špatných rozhodnutí - vyhledám terapeuta, kartářku apod. ad. ad. ad. strachy, nebudu je všechny jmenovat, zkuste si sami najít ty své.....

                    Strach můžete mít, totiž, jenom z budoucnosti!  Z nečeho, co se teprve stane a vy tomu dáváte, patřičnou důležitost a zabarvujete to emocemi!

                       Použití příkladu s tmavou-temnou místnosti je symbolikou pro temnotu v nás, tma je nepřítomnost světla - tedy nevědomost a my na netu a všude, neustále, slyšíme "o transformaci vědomí" "transformujte" apod. a je tam spousta technik, jak na to, jenže světlo nebojovalo - pamatujete!!!!!! Princip světla je, totiž, princip přítomnosti, být vědomý nyní a teď a cítit lásku, bez podmínek.

PODZIM 4
                        Uvědomit si přítomnost, být vědomý, předpokládá jednu věc - nehodnotit, nekritizovat - ajajaj....to bude těžké, pro mnohé že....všimněte si svých myšlenek, jak často posuzujete, hodnotíte, kritizujete, nehodnotit, totiž znamená vzdát se vlastní důležitosti....protože není důležité, co si já o něčem, někom myslím, ale důležitá je pouze momentální přítomnost. Když budete jen pozorovat, znamená to, že přestanete hodnotit a začnete slyšet-naslouchat tomu vnějšímu a ne tomu, co vám začne říkat "ten kecálek uvnitř" rozum a ego. Nesoudit je těžké, protože je zde spousta paradigmat - např. že "bez práce nejsou koláče", nebo, když uvidíte mladíka v luxusním autě v podvědomí se vynoří "no jo, bohatí rodiče, anebo, podvodníček-podnikatel, že".....
                              Poslouchejte se, co říkáte, protože tím si také vyvoláváte strach...např. "bylo to strašně pěkné"....tak strašně - nebo pěkné....??????  Všimněte si dětí, jak jsou spontánní, jsou v přítomnosti, neřeší, nesoudí a jsou naladěné více na vědomou složku, než kdokoli z nás, nemusí meditovat, nebo cokoli duchovního dělat.

                              My jsme zmítáni vazbami prožitků, které jsou nezpracované, nepochopené a nepřijaté, zůstaly z nich bloky, programy a emoce.  Nu a pak jsou tu pouta hmoty, ve smyslu živlů, souvisí s věcmi, předměty, symboly a také naším tělem. Proto tu neustále opakuji, pozor na symboly, nevíte, často, co znamenají - kříže, anch, hvězdy apod. K mnohým se vážou věci, které do svého života, rozhodně, zatáhnout, nechcete.
PODZIM 2

                                Víte jak dosáhnout vědomé přítomnosti? Pozorujte své emoce, když podléháte emoci-emotivnímu jednání, nejste přítomní - paradox, že.....v tu chvíli jste totiž manipulováni a jednáte pod vlivem rozumu-mysli, ega, nebo obou, což většinou tak bývá.....Proto je dobré uvědomit si emoce, které jste během dne prožili, protože tam jste nebyli přítomni tady a teď a mohli jste tam stvořit něco, co nechcete, aby bylo...třeba žárlivost, nenávist...tato místa jsou totiž tím, co vytváří ony "náhody", o kterých mnozí tvrdí, že jsou a přitom náhody, ve skutečnosti neexistují, v těchto okamžicích nepřítomnosti, kdy vás ovládaly emoce, jste totiž stvořili něco, co se někdy v budoucnu objeví a vy budete mít pocit, že "NÁHODOU"....

                               Jak začnete hledat vysvětlení emocí, už se zamotáváte do programů a vysvětlování a mozek-mysl a ego si přijdou na své a jsou rádi, protože vás mají na  háku.....to, že je zde využíváno vazeb z minulosti, je fakt, který vidím, často u svých klientů, jsou to nitky, které je pojí s minulostí, současnou, ale i tou z minulých životů, jsou to vazby k určitému místu, člověku, situaci a je nutné je přestřihnout....Takovéto vazby vznikají tím, že něco nepochopíte, vzniká tak nerovnováha, blok v toku energie a tento blok je nutné zásobovat a vyživovat a proto podléháte emoci znovu a znovu, bez ohledu na prostor a čas. Jakmile tuto vazbu najdeme, osvětlíme ji, přijmete ji a pak následuje odpuštění-propuštění a je hotovo. Hodnocení je projevem ega, takže je dobré nehodnotit ani sebe,v té situaci, ani jiné osoby, v ní přítomné - přemýšlení je boj, protože hledáte řešení, které nejvíce ladí s vámi, řešení, podle vašich osobních zkušeností, nikoli na základě bezpodmínečné lásky. Tím neříkám, buďte hloupí, nepřemýšlejte....vůbec ne....opět jsme u pokory, protože otevřít se něčemu novému, nechat to být, pozorovat je vzdáním se vlastní důležitosti, vlastního názoru a nechat věci, jen tak, plynout....je to velmi těžké, že?
PODZIM

Nu myslím, že pro dnešek to stačí......je toho mnoho, co se nyní děje a co sama, na sobě prožívám a řeším, čas se nachýlil a je nutné zabývat se sebou, prosím, buďte na sebe hodní, žijte svůj život, vnímejte co žijete a jak to žijete, najděte smysl svého bytí a své štěstí a radost......přeji vám všem krásný podzim.....................  



PODZIMNÍ LISTÍ







Pustit to...                                                       /8.9.2018/


     Jsou přátelé a přátelé, kamarádky a kamarádky, s někým můžete, častěji, někam vyrazit, nebo si, prostě "jen tak povídat", vlastně o všem a o ničem, mezi ženami to bývá spojené i s neustálým skákáním si do řeči, což, tedy, nesnáším, ale už jsem se naučila zvládat, takže, když mi kamarádka skočí do řeči a začne si "mlít to své", přestanu mluvit a už se k tomu nevracím, protože v duchu mi běží: "jasně, nechceš, nepotřebuješ to slyšet, tak to nebudu pouštět".....pomohlo mi, toto rozhodnutí, nechat to být, abych se nerozčilovala, abych nebyla naštvaná a abych neodevzdala energii, protože o tom, to, celé je, ten druhý si, takto, bere vaši energii.

        A pak máte kamarádku-přítelkyni, spřízněnou duši, se kterou se znáte roky, nemusíte se, pravidelně, vídat, prostě o sobě víte, občas si pošlete zprávu, nebo se pozdravíte na facebooku a když se potkáte, je to, prostě - no - nádhera....Takové setkání jsem měla včera, se svou dlouholetou přítelkyní-kamarádkou a spřízněnou duší, původně naplánované dvě hodiny, protože obě jsme byly, dost, pracovně, vytížené, se, nakonec, protáhly na hodin šest a nechaly jsme to být, protože to tak být mělo. Šest hodin, kdy jsme jedna sdílela s druhou, kdy jsme si, nádherně zrcadlily a předávaly poselství a přitom si neskákaly do řeči, nebyly hektické, nebo hlasité, emoce proudily, zcela přirozeně a bylo to propojení na spirituální, duchovní, emoční i psychické rovině...taková přátelství jsou vzácná a já jsem, tak šťastná a plná radosti, že takové už řadu let mám....DÍKY....
slunečnice

          Toto, nádherné, setkání mne přimělo k napsání tohoto článečku na web, když jsem se ráno v pět hodin probudila s myšlenkou, nápadem, inspirací....ono se mi to, v poslední době, dost často děje, ale začnu popořádku....

keř růžový
           V životě jsem si prošla řadou nepříjemných i krásných zážitků a věcí, zkušeností a zkoušek, říkává se, že terapeut se často rekrutuje z těch, kteří  si prožijí nějaká utrpení a nepříjemnosti, protože, pak, prostě, lépe, ví a dokážou se nacítit na problém toho druhého. Něco na tom bude, když jsem si, před časem rekapitulovala svůj život a to je už , pár desítek let, tak jsem si uvědomila, že na jeden život toho bylo, nějak, opravdu dost...možná, až moc....jak jsem tak tím vším, od dětství procházela, říkala jsem si v duchu, tohle ano, to si nechám, tohle ne, to pustím....to pouštění se snadněji řekne a hůře udělá, ale nakonec to pustíte, protože člověk se, prostě musí nadechnout a tohle vám, věřte mi, dech, opravdu bere....Bylo období, kdy jsem neustále, ať jsem jela kamkoli, bydlela kdekoli, nebo se vypravila někam na výlet, narážela na samé kopce a vždy jsem láteřila a naříkala "jéééé, zase kopééééc...furt samý kopec" a funěla a prskala, než jsem se dohrabala nahoru....bylo to symbolické, prostě jsem si ty kopce vytvářela i v sobě, hory, kopce, Mont Everesty ze všeho, co jsem si kladla do cesty, jako překážku a pak jsem sama sebe trýznila jejich zdoláváním a překračováním a víte, přitom, jak to je - horolezci nezdolávají horu, nebo vrchol hory, ale zdolávají, hlavně sami sebe.....tak to bylo i u mne, zdolávala jsem sama sebe, stále jsem hledala odpovědi na ona "proč" "proč se mi dělo toto" a "jak to vlastně je a proč to tak je" a hledala jsem je,hodně, hlavou, snažila se jim "přijít na kloub" jak se říká a tak jsem si, také, často kloub poranila -konkrétně kotník.
tmavý kůň

                 Co v tom hrálo roli - určitě i ego, potřeba něco dokázat, ukázat všem, že to zvládnu, že to dám, že na to mám a že si tu zasloužím být....ano, jasně, jednoduše řečeno "nedostatek sebelásky", problém, snad většiny z nás, na který, dříve, či později narazíme a pokud ho nevyřešíme, náš život bude, hodně smutný, i když se budeme snažit mít na tváři úsměv. To mi připomělo, že jsem nedávno na FB dala svou fotografii s kytici růži, je to tahle:
Tara s růží

nu a několik lidí zareagovalo, proč jsem tam tak smutná, že jim chybí můj úsměv...ejhle, řekla jsem si, to je divné, protože to foto vzniklo ve chvíli, kdy jsem byla, opravdu, šťastná a že se neusmívám ústy, ano, protože se usmívám uvnitř a to je velký rozdíl, lidé často nevidí to "za" a vnímají jen to, co jim, tento svět hmoty předkládá jako normu, pravidlo, měřítko...tak to přece má být, jsi-li šťastný máš mít pusu od ucha k ucha....ale ejhle, ono to je, naopak, to ostatní bývají, často, také masky.

               Ale vraťme se k mému hledání....profesně se mi dařilo, neměla jsem problém oddělit své osobní, spirituální já od toho profesního, terapeutického, tam jsem zachovávala neutralitu a byla "napojená", odpovědi přicházeli a věci se úspěšně řešily. Ale sama v sobě jsem neutrální nebyla, sama v sobě jsem podléhala emocím, které, někdy, až ztřeštěně útočily na mou podstatu, sama v sobě jsem pochybovala o sobě a narušovala tak sebevědomí, sebehodnotu a to mne stálo, opravdu, mnoho energie.....pak jsem to začala chápat, takhle to, prostě, nejde, tohle není ta cesta, kterou bych chtěla jít - ne měla! ale CHTĚLA! To je, dost, podstatný, rozdíl!
lesní křižovatka

                     Znovu jsem se podívala na ty kopce a vrcholy a ujasnila si, že chůze do kopce je vlastně stoupání někam i v oblasti psychiky, kdy na vrcholu, najednou uvidíte sebe shůry, máte šanci podívat se na sebe z výšky, z nadhledu a také, zastavit se, uprostřed cesty, nebo, někde na ní a podívat se zpět a uvědomit si, co jste tam zanechali a rozhodovat se, vrátím se k tomu, nebo přemohu svou vlastní lenost a pochybnosti a půjdu dál, vždyť na vrchol už je to kratší cesta, mnohdy musíte i něco odhodlit, pustit, abyste mohli pokračovat.....Zdolávala jsem sebe, ne ty kopce a když se podíváte na ty, co nesnáší chůzi do kopce, co chodí pomalu a pohyb jim dělá problém, ukazuje to, psychosomaticky, ale i duchovně, jak na tom, v životě jsou - protože život, je, prostě pohyb......je přirozený a potřebný a dnes mohu, s nadšením a radostí i říci, že mi přináší radost!
kmen světlo

                      Byla jsem typ člověka-ženy, která není sportovec, sportovní aktivity, až na běžky, procházky a plavání, mi nic neříkali - cvičení jsem brala "jako nutné zlo", takže jsem u něj, nikdy, dlouho nevydržela, vždy jsem je začala a brzy, taktéž, skončila, protože jsem neviděla výsledky, ale ani jsem je vidět nemohla, jak můžete změnit něco tím, že k tomu nemáte vztah......v životě jsem si prošla i fázemi, kdy jsem hledala cesty přes různé systémy, ať už stravovací, vegetariánství, veganství, raw-stravování, nebo hledáním, toho "správného" duchovního pohledu na svět a nikdy mne to neoslovilo tak hluboko v srdci, abych u toho, také vydržela a naštěstí, děkuji všem andělům strážným a průvodcům a Konstruktivním silám Univerza, že mne ochránily a nepustily, že jsem do žádného systému nezapadla tak, že by mne manipuloval a omezil. Nepřijímala jsem tak svou vlastní sílu, kterou jsem si, kdysi ověřila, dost drsným způsobem a ten příběh vám, prostě, musím napsat: bylo to asi před 18 lety, kdy jsem uvěřila, že absolvováním dvoutýdenního kurzu u jedné společnosti se naučím techniky, s jejichž pomocí budu pracovat s dětmi s postižením a ulehčím jim tak učení, místo techniky pomoci, jsem po týdnu zjistila, že jde o scientology, sektu, která je, poměrně, dost nebezpečná z hlediska manipulace s lidmi. Součástí toho kurzu byly i lekce tzv. auditingu, který spočíval v tom, dle jejich vysvětlení, že omíláním dvou otázek bez emocí, udoláte svěřence-tedy dítě s postižením, nebo poruchou chování, tak, že nakonec poslechne a bude z něho mírumilovný beránek. Byla to výzva, protože jsem člověk, který jen tak manipulaci nepodlehne a mám "pro strach uděláno", takže jsem takové auditingy v klidu absolvovala, bez toho, aby mne ničily, což nemohu říci o jiných účastnících kurzu, kterým spustily řadu psychických obtíží a vrátily i některé fóbie. Po dohledání všech informací o scientologii a jejím autorovi jsem se rozhodla, že prostě už stačí a že to je celé, velký podvod a chci vrátit peníze za kurz, protože nesplnil to, co měl. Seděla jsem zrovna v místnosti s lektorem metody auditing, černochem Erniem a auditing jsme dělali už asi tři hodiny, najednou jsem pocítila, v oblasti solar plexu, nával energie, který přinesl rozhodnutí, že už, prostě stačí-že už dále nechci a tak jsem mu to řekla, jeho reakce byla: "chacha, skončíme, až já řeknu a já budu chtít, stejně tě upálíme, jako jsme tě už jednou upálili" a já s úsměvem, nevím, jak se to stalo, zvedla obě ruce, dlaně otočené k němu a řekla jsem jasně, hlasitě, ale v klidu - "už dost, končím, nebaví mne to" a rukama jsem pohnula směrem k němu, odletěl i s židlí, aniž bych se ho dotkla, energie, která z rukou vyšla ho odhodila a rozplácla na protější stěně, byl tak vykulený a překvapený, že bez odmlouvání mi, pak  vrátil peníze za kurz a já odešla, v klidu, domů.......po čase jsem pochopila, že to je síla, kterou máme všichni, že je spojená s naším rozhodováním se, s tím, co opravdu chceme a k čemu nás vede, naše, srdce.
červen 2017

            A tak jsem postupně opustila systémy stravování, odhodila vše, spojené s esoterikou, která mi, vždy, připadala, tak trochu falešná a jen další tvář náboženství, odolala různým systémům a nabídkám spolupráce a prošla i obdobím, kdy jsem věnovala pozornost různým teoriím a koncepcím o tomto světě....stále jsem věděla a cítila, hluboko v srdci energii a světýlko, které bylo uzavřené, schované, protože jsem zažívala i spoustu bolesti, zklamání a zrady, která se mne hluboce dotýkala a zraňovala mne a tak jsem část srdce uzavřela do ochranného obalu, protože mít zlomené srdce, to tedy, sakra, bolí......Ta uzavřená část, ta byla moje-moje soukromí, to jsem byla já "Jana" ne "Tara"......všichni toužíme po lásce, ale nesmíme si namlouvat a žít v iluzi,  musíme ji, opravdu cítit v srdci, na hrudi, musíme vnímat fyzicky ten úžasný pocit, kdy se energie lásky rozlévá celým tělem, putuje od čakry k čakře a exploduje, aby vás, celou zabalila do nádherného tepla, podobného teplu mateřské náruče dokonalé matky.....lásku si nemusíme zasloužit, nemusíme se snažit o to  být šťastní a nedostaneme, ani v žádném systému, ani náboženství, návod, jak být šťastný a jak správně žít, vždy to bude, pouhá teorie, která v praxi může splasknout jako bublina ze žvýkačky.....musíme postupně objevit, co je to mé - ta moje cesta, která se mnou rezonuje, rozlišit to, co se vám líbí egem-mozkem není, až tak snadné, jak to vypadá, musíte totiž pochopit a přijmout to, co se vám líbí srdcem....někdy to znamená, být, naprosto, zcela odlišný a třeba i dost sám....to, čeho jsem se musela zbavit, byl pocit, naprosté bezmocnosti, nedostačivosti a neschopnosti, který mi byl vnucen, jako přesvědčení v děství, když jsem si vybavila, že můj otec říkával často "nejsi hezká, tak buď alespoň chytrá".....a tak jsem si neuměla dát hodnotu, neviděla jsem se jako hodnot,á, zázračná bytost, ale viděla jsem, vždy, na sobě všechny nedostačivosti a chyby a jak jinak, tak se mi do života dostávaly, co jiného, také čekat, že.....
uprostřed lesa

              Vše na nás tlačí, abychom dokázali svou hodnotu, všude po vás chtějí papír se  vzděláním, co jste dokázali - studiem ? Jen získat, trochu té teorie, ale praxe...kde je? Co jste pochopili v praxi? Jak uplatňujete to, co říkáte a jak se to projevuje ve vašem osobním životě? A pak to přijde, vaše duše vás jen tak nenechá....jednou v noci jsem se probudila a začala se usilovně modlit, v té době už jsem pociťovala zvláštní energii, která proudila mým tělem a útočila na to místečko v srdci, které bylo zavřené, chráněné, abych "neumřela" a to místečko bylo, nyní, atakováno tak intenzivně, že jsem ho přestala bránit a modlitbou k andělům a konstruktivní síle, požádala, ať mi pomohou a pocítila jsem tak intenzivní příval lásky, který vyšel ze mne, zevnitř, ale rozlil se kolem mne a začal proudit z mé srdeční čakry dál a dál....bylo to tak silné a úžasné, že jsem se rozplakala.....najednou mi přišlo vše, obrovsky, jednoduché a viděla jsem, zcela jasně, všechny své pochybnosti, nezpracované emoce,spojené s programy a sebekritiku, všechny ty "šutry", které jsem na sobě táhla a divila se, že funím do kopce....ten pocit už, nikdy, nezapomenu, protože byl nesmírně úžasný a zcela pravdivý......zatím byl, jen,chvilkovým pocitem, ale vím, že takto to jednou budu cítit napořád....
anděl

           Jsem teď v období, kdy si, zcela "sobecky" se sebeláskou, snažím dělat to, co cítím, v něčem to funguje skvěle, v něčem ještě ne, ale chce to čas, horolezec, také neudělá pár kroků a je na vrcholu hory, prostě, musí jít a překonávat sám sebe,uvědomovovat si sám sebe a svou sílu.....a tak jsem začala pravidelně, cvičit, potřebuji to, protože mi to dělá radost! Najednou mám dostatek energie, takže večer usínám kolem jedné-druhé hodiny v noci a probouzím se po páté ráno, kdy se těším na svou ranní meditaci a činí mne šťastnou a klidnou.....věnuji, konečně, pozornost svému tělu, krmím ho tím, co potřebuje a chutná mu a co mu dává energii a opatruji ho s láskou, protože to je "mé vozítko" a chci v něm, ještě hezkých pár desítek let, "jezdit" po tomto světě...vše, co bývalo problémem a přemáháním, najednou funguje, jako po másle a i když může přijít krize, i když se mnohé nepovede, i když budou bolesti a smutek, ten pocit lásky, který jsem, zažila, ten už mi nikdo z mysli nevymaže. Není snadné přestat vše řešit, nechat mysl-rozum stranou a myslet srdcem, přidat krapet intuice a nechat se vést, udělat ten skok. Můžete totiž žít mimořádným životem v docela normálním životě-když vše, co budete dělat, budete dělat s radostí a nadšením, zvláštní dar, totiž spočívá, především v jednoduchosti a prostotě, krok za krokem. Je potřeba, mít v situacích jasno, nic nepotlačovat a když už se budete cítit smutně-buďte smutní, když zmateně-prostě buďte zmatení, hlavně si to uvědomte, prociťte a prostě přijměte, "teď jsem zmatená"....pak jste, totiž, na cestě, tady a teď...to je ono "vnímat přítomnost a žít přítomností".

           Existuje jen jeden "návod" - následujte srdce a prostě skočte......


"Život není obchod, který bychom měli řídit, je to zázrak, který se žije" /Osho/


a nikdo mne nebude soudit





Jsou ztráty a ztráty.....                  /28.8.2018/

   V posledních dnech jsem přemýšlela o tom, co vše můžeme ztratit a opravdu "něco ztrácíme".....nu, podívejme se na to, můžeme ztratit nějakou věc, jasně, od kapesníku, až po peněženku, doklady, klíče, svetr, klobouk, rukavice, nebo deštník....někdy to nemá smysl, nějak "více" řešit, prostě se to stane, protože jsme nepozorní, ale někdy to může mít i svůj význam....Kdysi jsem od svého prvního přítele, dostala nádherné náušnice s náhrdelníkem, byly od indiánů, přímo, originál a já se do nich, prostě, zamilovala. Nosila jsem je, několik let a jejich obliba nepominula a pak jsem, jednou, přišla domů a zjistila, že jednu z náušnic nemám, bylo mi to, nesmírně, líto, plakala jsem, kvůli tomu a marně ji hledala, přece jedna nebude nikomu k ničemu, tak jsem rozvěsila i letáky, zda někdo mou náušnici nenašel, včetně fotografie. Nikdo se neozval a já přestala celou, teď už, neúplnou, sadu nosit...jak příznačné, v té době jsem řešila, jestli vztah je také "úplný" a dostala jsem, takto, jasnou odpověď....
datel černý

     Ne vždy je to, samozřejmě, takto jednoznačně jednoduché, většinou se nad indiciemi příliš, lidé, nezamýšlejí a přitom je jich, kolem, nepřeberné množství....Např. dnes, aniž bych si o indicii, nebo informaci, nějak žádala, dostala jsem jí, prostřednictvím instragramu, něco jsem řešila a jak je naším, lidským, oblíbeným, zvykem, moje rozhořčení končilo otázkou "no a proč zrovna já, proč se to děje mně...jako, že jo...?" a pak jsem vzala do ruky mobil a otevřela instragram a hned na mne vykouklo toto sdělení: "Každá situace je tady správně. ukazuje přesně to, co teď potřebuji vidět" a k tomu obrázek moře, nad nímž jsou mraky a blesk, který dopadá na temnou hladinu...no to je jasné, vše co se děje, slouží našemu vývoji, našemu sebepoznání a vždy v tom, pro sebe, najdeme odpovědi a možnost, jak postoupit dále, jak rozšířit své vědomí a uvědomění. A tak jsem si s tím začala pracovat a najednou jsem získala nadhled nad sebou i svým životem a začala chápat určité souvislosti, které mne provází a já bych je měla, konečně, uzavřít, uchopit, změnit, pokud mi nevyhovují, nebo integrovat, pokud se mi líbí a vyhovují mi.
BOdlák

     Zjistila jsem, jak výstižné je naše datum narození, z hlediska numerologie, protože přesně odráží i to, co jsem, v poslední době řešila a prožívala a proč vůbec vznikla ona otázka s "proč". A to slovo "řešila", je tu, paradoxně, důležité - protože,  ano, milí přátelé, pro mne je nejtěžší neřešit...., postrádám bezstarostnost, se kterou, prostě, věci odevzdám. Je to, trochu, profesionální deformace, ale nemíním se na ni, vymlouvat. Najednou mi to, hezky, zapadlo, to, co se nyní událo, ten vzkaz na instragramu i mé datum narození a vše, co dělám a obrázek, byl na světě a teď už musím jen jediné, rozhodnout se, co s tím....Cítíte v tom, také, tu svobodu? Pro mne  je hodně důležité, vnímat svobodu volby....
fialové cosi

     Takže v tuto chvílí jsem, také, něco ztratila, ztratila jsem, či spíše pustila jsem něco, co už ve svém životě nechci mít a věřte mi, že i většinu věcí, které jste kdy ztratili, nebo, údajně, někde, zapomněly, jste také nechtěli, vlastně, mít.....I když, někdy jsou zajímavé ztráty, např. nechat někde dítě, zapomenout, nebo je ztratit....ale nesuďme, jakmile tuto tendenci mám, já sama, nebo někdo z mého, okolí, vždy připomenu indiánské rčení "nesuď mne, nechodíš v mých mokasínech".

       Co ještě můžeme ztratit? Iluze, jejda, tak to je, přece, výhra, dělat si iluze, znamená, že nevidíme a nevnímáme pravdu, že nejsme naladěni na přijímání stejného, ale spíše spíme-sníme o věcech, o kterých pochybujeme, že by se nám mohly stát, nebo je dostaneme....můžeme ztratit důvěru, ano, ale každou takovou ztrátu provází skutek, čin a tomu, zase, předchází myšlenka, takže, měli jsme  volbu, něco jsme nechtěli vidět, nebo udělali na základě, špatné volby...buď někdo ztratil naši důvěru, nebo ztratil v nás důvěru, ale lze ztratit něco, co vlastně neexistovalo?

        Lze ztratit lásku? Objekt lásky, určitě ano, ať už  rozchodem, nebo, hůře smrtí, to je o to bolestnější, ale lze ztratit něco, co existuje navěky věků? Stejně, jako mi, někdy, lidé říkají, že tratili spojení se svým Vyšším Já, nebo Duší...to také, přece, nelze, protože vaše VJ a Duše jsou neustále u vás, jsou na vás napojeni, takže nemůžete je ztratit, dávají vám informace a to, že je neslyšíte, nevnímáte, není o ztrátě spojení, ale dáváte pozornost, něčemu jinému, někdy tedy stačí, JEN, přestat se nechat čímkoli rozptylovat.

žlutá růže
       Přesto tu, však, musím uvést možnost, kdy Duši, opravdu můžete ztratit - ano, když ji zaprodáte, vědomě, vědomým rozhodnutím ji odevzdáte zlu, jako v pohádkách si Ďábel smlouvou mohl vzít duši, která se mu, tak, dobrovolně zavázala, jak to pak vypadá, si ani nechci představovat.....

      A pak jsou situace, kdy byste, velmi, rádi, něco ztratili - třeba nějakou špatnou vzpomínku, nebo se tak zbavili nepříjemného člověka.....tratit, vlastně znamená o "něco přijít"a trať je cesta, směr, po které např. jede vlak /zkuste si, někdy, lexigramovat slova a uvidíte, jaké zajímavé souvislosti objevíte/, ztráty, tedy mohou znamenat i to, že jsme sešli z vlastní cesty, že, najednou nevíme, kde jsme a proč a kam jdeme, cíl, který jsme měli, anebo, možná, právě, ani, neměli, nemáme před očima a tak jsme se ztratili....Najít se, to je, mnohem větší úkol, než se zdá...Protože najít sebe sama, znamená pochopit se, poznat se, objevit své slabé i silné stránky, odpustit si, přijmout své talenty, určit své životní krédo a svůj smysl bytí na této planetě a to musíte, prosím, udělat, zcela sami, můžete k tomu, samozřejmě využít, terapie, numerologii, výklad karet, astrologii a kdo ví, co ještě, ale konečný závěr, ono rezume, to je váš úkol - jenom váš!

        Jakmile znáte sebe, co nejlépe, to lze, jakmile máte směr-životní krédo a smysl, pak se jen, tak, neztratíte, to mi věřte!

Přeji vám, v závěru prázdnin, abyste se našli, každý sám v sobě a byli z toho nálezu nadšení.......krásný zbytek léta                                              Tara

     
bílá orchidej





                            PROČ - PROTOČ  - Otázky a odpovědi

Arníkům čumáček

Většina dotazů a postřehů, vznikla, na základě programu "90 kroků ke změně života" a já se pokusím je, co, nejlépe, zodpovědět:

Jak je to, tedy, s naší realitou?

- naše realita je odrazem našich přesvědčení, bloků, programů a také rolí, promítá se do ní celý tento náš matrix se vším, čemu lidé dávají pozornost a především emoce, platí ono "čemuko-li odporujete, to přetrvává", protože tomu dáváte energii. Proto se mnohé změny nedaří, místo, aby lidé dávali pozornost a energii tomu, co chtějí, neustále se soustředí na to, co nechtějí, co je štve, popouzí, trápí, bolí, rozesmutňuje-nejlepším příkladem jsou videa a články na FB a emoji, která k nim dáváme, to je to, čemu dáváme pozornost a co, vlastně, tímto způsobem, posilujeme. Jistě, dá se namítnout, že je nutné vědět o zlu, aby se s ním dalo pracovat, ale není nutné se jím, neustále, každodenně, mnohonásobně živit a zvláště nemá cenu věnovat pozornost a čas tomu, co nemůžeme změnit teď, hned a my sami. Naše realita se skládá z možností, nekonečně možností a je na nás, jakou z nich si vybereme, pro představu - zkuste si vizualizovat plástev a každá částečka plástve, každý "byteček" pro zárodek včelky, je jednou z možností v naší realitě a je na vás, do které vstoupíte, spolu s tím pak přijímáte to, co ji vytvořilo a energii, všech, kteří ji podporují a tedy živí. Proto se neustále, v tom našem Matrixu, někdo snaží, mít na ostatní co největší vliv, aby mohl realitu řídit a proto také vznikají náboženství, různé sekty, duchovní i výživové...prostě je toho spousta, co si může, jednotlivec vybrat, realita disponuje nekonečnou mnohotvárností  forem projevu. To,co si jako člověk mohu vybrat je scénář, nemohu nějaký změnit, ale mohu si vybrat jiný, nebo si vytvořit svůj vlastní. Jak moc nás, v tomto směru, ovlivňuje Matrix, elity, duchovní bytosti, astrální svět apod. je otázkou.....jistě to vliv má, ale opět, záleží na tom, jak věci přijímáme, typickým příkladem "plná x prázdná sklenička"....pro někoho je z poloviny plná a pro druhého, z poloviny prázdná.  To, jak na nás realita působí je, poněkud složitější, než mohu, zde, vysvětlit-zodpovědět, důležité je, uvědomit si, že realitu tvoříme my sami, vědomě i nevědomě, to, že se vůči něčemu projevíte i to, že něco tzv. ignorujete je energie, kterou se tvoří realita.  Potvrdila jsem si, mnohokrát, že to nejpodstatnější je, dělat věci vědomě - vědomá rozhodnutí, vědomý výběr, s plnou zodpovědností a nenechat se strhnout k fanatismu, nebo extrémům a to jde, velice, velice, snadno, zvláště, když podlehneme emocím.

Je správné snít a neulítávám si, pak, někam?

- to je otázka "do pranice", ono je snít a snít, pokud za snění považujeme vizualizaci a uvědomování si našich přání a tužeb, pak děláme, to nejlepší, co můžeme, abychom změnili naši realitu, protože ta je odrazem naší mysli-toho, čemu dáváme energii a emoce, pokud je, však snění ulítáváním si do iluzí a hledání důvodu, proč něco nejde...pak si život ztěžujeme. Stejné je to, však i naopak, pokud příliš pozornosti věnujeme tomu, co je, tak se zbavujeme svých snů, protože začneme přijímat, často pragmaticky, realitu, tu současnou a tou je, v tomto případě, matrix, nebo tu naši realitu, v minulosti vytvořenou a tím pádem zůstáváme stát, stagnujeme a kde není pohyb je smrt, entropie.

Emoce, přece nejsem já - útočí na mne zvenku?

- ano, emoce jsou dané vibrace, přijímáme je, ale nevytváříme, jenom je posilujeme tím, že jsme je přijali za své a nechali se jimi pohltit, je to o naladění se, ne o jednání a mluvení, proto se tak snadno můžete splést, když pošlete SMSku, protože ten, kdo ji psal, mohl mít, zcela, jinou emoci a něco na mysli, než, jak to vnímáte, při čtení, vy sami, proto je, mnohem důležitější osobní kontakt a komunikace a proto o tom všichni, kdo jsou "skutečnými lidmi", neustále mluví. Cesta k inspirovanému jednání vede přes naladění, proto je tak důležité umět ovládat své emoce, rozumět jim, nepodléhat jim, když víme, že nás to ničí, že nám to komplikuje život a  věřte, že vím, o čem mluvím, protože jsem dost emocionální člověk.

Hodně se mluví o energiích, nepřeceňuje se to, tak trochu?

- osobně si myslím, že nikoli, naopak, že se o nich mluví, pořád málo, že by se energie měly vyučovat ve školách...těžko můžeme uspět, v čemkoli, dokud si neuvědomíme, že je to otázka energie a když si spojíme, výše položený dotaz "emoce" s energiemi, pak je jasné, že je důležité vědět, neustále si uvědomovat, jak se cítíme, zajímat se o to, protože pak budeme mít pod kontrolou naše emoce, které z toho, jak se cítíme a jak na skutečnosti "pohlížíme" vznikají, pak můžeme mít dostatek energie, když si uvědomíme své pocity a správně se naladíme.  Docela dobrým příkladem je, když jste pozvaní na opulentní večeři do restaurace, určitě se před tím, doma nenacpete, chcete si vychutnat jídlo, které pro vás připraví profesionální kuchaři a užít si celý ten večer, atmosféru a prožít všechny pocity, které přijdou...takto bychom měli přistupovat ke všemu, ve svých životech. Pak může přijít inspirace, protože začnete oceňovat a tím pádem se naladíte na jiný způsob bytí, otevřete se, své srdce a energie a inspirace a informace přijdou. Inspirovat se druhými je úžasná věc, ale je důležité nepřebírat cizí názory,ale sladit se s tím, co chcete sami, co se vám líbí. Myšlenky jsou energie a když máte nějaká očekávání, máte i dominantní myšlenku, která pokračuje a podle zákona přitažlivosti se vám do života, stále vrací a dostává...celá víra je o tom, že praktikujete nějakou myšlenku, důležité je jí znát, protože na nevědomé úrovni může  být myšlenka jiná, než ve vědomé rovině- příklad: takové myšlenky v nevědomé rovině se ukážou navenek např. v podobě přesvědčení, najděte sami, ve svém životě příklady toho, kdy jste říkali např. "chci se pustit do přestavby bytu, obávám se však, že........" vzniká identifikace nálady a scény - obavy a napětí a co se tedy stane, zákon přitažlivosti přivede obavy a napětí, potvrdí se....stejně tak, když řeknete "vzpomínám si,......" aktivujete minulost v přítomnosti a ta se přizpůsobí náladě-emocím, lze to využít oběma směry, vzpomínka na něco, co se povedlo dodá, v nevědomé rovině, odvahu a přesvědčení o tom, že se věci daří....zruší ony obavy....myšlenka tvoří, když je živena emocí, emoce je tím spouštěčem, což si ověřuji, dnes a denně, při terapiích do minulých životů, nebo období, kdy spouštěčem může být vůně, píseň, místo a emoce s tím spojená.....NIKDY NIC NEZNEŠKODŃUJTE, ALE NAHRAZUJTE - nahraďte destruktivní emoci tou konstruktivní, změňte špatný pocit-emoci v lásku, stačí, jak už jsem tu opakovala tisíckrát a jednou, říci, třikrát po sobě "smutek nahrazuji láskou, smutek nahrazuji láskou, smutek nahrazuji láskou".....

stron kvete

Co je Zákon přitažlivosti a Zákon zrcadlení?

- vlastně jedno a totéž, na základě toho, co pozoruji, mohu říci, co a kdo jsem a co chci a nechci a pak je nutné si vybrat, jakmile si vyberete a zaměříte pozornost a aktivní kroky na cíl, změní se bod přitažlivosti a to, co se s vámi děje. Ve chvíli, kdy praktikujete scénář, ze kterého máte dobrý pocit a cítíte se skvěle, nevšímáte si reality, protože realita je jen krátký okamžit v čase, který se neustále opakuje, vše existuje, jen za účelem hledání volby, když si zvolíte, mění se realita kolem vás a funguje zákon přitažlivosti a zákon zrcadlení. Když se podíváte na zrcadlo - jako symboliku, pohledem do něj vidíte svůj obraz, to, jací jste v tuto chvíli, nebo svou masku, kterou máte v tuto chvíli nasazenou, když změníte výraz své tváře, změníte svou masku, zrcadlo začne odrážet změnu a ta se, okamžitě, začne projevovat - proto je odraz důležitější, než obraz, obraz je stagnací, odraz je pohybem. K tomu, aby fungoval zákon přitažlivosti potřebujete otevřít svou srdeční čakru k manifestaci radosti a hravosti, otevřené srdce je pocit, jako byste dostali dárek. Zákon přitažlivosti funguje ve třech krocích: 1) určit preferenci /co chci,  nemůžu si pomoci a dělám to/, 2) pochopit, že není mou starostí, aby se mi splnily přání, ale je to práce Zdroje, 3) být na příjmu-tedy vibrační harmonie s tím o co žádám, nelze chtít něco, co necítíte.

Proč někdo vidí skřítky a anděli a někdo ne?

- této schopnosti se nedá naučit, o tom jsem se, mnohokrát, přesvědčila, byť existuje spousta návodů, jsou to jenom pomocníci, dokud nebudete věřit, že takovéto bytosti existují, pokud to nebude ve vašem uvědomění, v koncepci vaší reality, tak je, prostě, neuvidíte. Pokud je to na hranici vaší vibrační jistoty, nemůžete to vidět i když je to v jedné místnosti, nebo prostoru, s vámi. Proto mohou lidé zažívat jiné, oddělené, reality. Není to o nějakém osvícení, duchovní výši, guru-schopnostech, apod. ale, pouze o víře-vibracích a umožnění si, je nutné se těchto věcí, taktéž, nebát. Pokud někdo očekává, že se mu, některé věci budou dařit, protože udělal pro to hodně, pak to souvisí s tím, jak moc si myslí, že si něco zaslouží - lepší je, v tomto případě, uvědomit si, kdo jsem, jaké neomezené možnosti mám a přijímat takovéto věci jako samozřejmost, jako součást svého bytí, byť s určitou pokorou.  Často také lidé říkají, že kdyby jim někdo dokázal, že to existuje, neměli by problém v to věřit...apod. hmmm - jenže jistota znamená, na něco se vázat a tím získáme omezení, nekonečný Vesmír je bez hranic.

Co je, vlastně, cílem života?

- tady bych mohla odpovědět, hodně jednoduše, že cílem života je uzavřít tu mezeru mezi tím, kde jste a kde být chcete / a tam je také vaše Vyšší Já/. Opět tu hrají roli emoce, které nám říkají, jaké jsou naše vibrace, když se např. necítíte dobře, znamená to, že máte myšlenky, které neodpovídají tomu, co chcete - proto je to, vždy a jenom ve vašich rukách, aby přišla změna, lze si pomoci, terapiemi, pomůckami a pomocníky, ale nejvíce práce, máme každý osobně. 

Toužit je prý dobré, ale proč touha často  bolí?

- touha je to, co způsobuje rozpínání tohoto Vesmíru, samotná touha nezpůsobuje bolest, jen v okamžiku, kdy si někdo pomyslí, že nemůže mít to, co chce. Nebo si uvědomí, že nemůže mít to, nebo toho, po čem, po kom touží, protože by to znamenalo někomu jinému ublížit a pak to není touha tvořivá, ale touha ovlivněná emocemi a jsme zpět v tom, proč se nám dějí někeré věci, vždy za tím stojí programy, bloky, ovládací dramata a něco, co jsme nepochopili, mýlíme se v tom, děláme to špatně.

červená travina

Jak moc působí na nás druzí lidé?

- hodně, to kým jsme, ukazuje, jak se cítíme, sami si tvoříme svou realitu, ale tvoříme ji skrz lidi a věci, proto se mluví o tom, že člověk se má individualizovat, aby poznal sebe sama, vrátil se k tomu, kdo je a proč tu je, pak od onoho "já jsem", přejde, plynule do "jsem" - součástí jednoty se vším a se všemi. Jaké lidi tedy máme, kolem sebe, co máme, v čem žijeme, to ukazuje, kým jsme! Přes tuto skutečnost si můžeme uvědomit, jak velká je mezera mezi tím, kde jsme a kde chceme být a začít to měnit. O tom, že mezi lidmi funguje energetické upírství, že život na této planetě, je v podstatě, boj o energii, jsem psala už několikrát a jistě se k tomuto tématu vrátím, rozhodně doporučuji knihu Jamese Redfielda "Celestinské proroctví", kde se o vztazích, energiích podrobněji píše, celé je to zasazené do napínavého příběhu, takže se kniha čte, tak hezky, sama. V ní je také zmínka o "ovládacích dramatech", tedy způsobu, jakým energii bereme a odevzdáváme a upozornění, že tato ovládací dramata si vytváříme v dětství, podle našich rodičů, ti jsou prvotními, kdo nás ovlivní a jak na nás působí, utváří naše myšlení a rozhodování a především, naše sebeuvědomění, sebejistotu, sebevědomí, ne nadarmo je vhodné zapracovat na archetypech matky a otce, ve spojení s rodiči biologickými, tím si ušetříme mnoho práce a případných problémů. Zde bych mohla zmínit Emoční inteligenci - je pět základních oblastí, kterých se EQ týká 1) sebeuvědomění, 2) seberegulace-sebeovládání, 3) sebemotivace-naděje, víra v budoucnost, optimismus, 4) empatie a 5) sociální dovednosti. V tomto směru je dobré najít odpovědi na těchto několik otázek, které ukážou, jak zvládáme působení druhých lidí, jak jsme na tom se sebevědomím, sebehodnotou, jak moc jsme ovlivnitelní:

a) kdo jsou moji nejbližší lidé, spíše mne podporují, nebo odrazují a kritizují?

b) proč si beru cizí slova tak osobně, proč mi tolik vadí kritika druhých, jejich schválení?

c) proč se snažím a potřebuji tolik zavděčit druhým lidem?

d) proč se nechám "ovlivnit" pochybnostmi a dovolím,aby vyrostly v mé hlavě, do obřích rozměrů?

e) proč tak snadno podlehnu nějaké domněnce?

Je dobré uvědomit si, že celý svět je plný lidí, kteří nás budou chtít srážet, ale pouze my rozhodujeme o tom, jak moc nám na nich záleží a jak moc si to necháme líbit a jak moc nás to ovlivní, nebo změní naši cestu. Pokaždé, samozřejmě, nemůžeme vyhrát, ale vždy se můžeme něco naučit - to je konstruktivní přístup k sobě i k druhým. Protože každá minuta je dar, příležitost učit se, růst, žít, každá událost je jako mince, která má dvě strany, něco nám dává a něco nám, také,  bere. Je nutné si to uvědomit a vlastně to i přijmout, protože žijeme na planetě polarit. Ale jenom my můžeme určit, co je pro nás možné! Nevkládejte tuto možnost do rukou někomu jinému, z žádných důvodů!!!

Proč nemohu dělat, to, co chci?

- protože se díváte na to, co chcete, ale zároveň si uvědomujete, kde jste nyní a že to nemáte, kde jste x kde chcete být - ta vzdálenost je tak velká, že vám bere odvahu, často je to spojeno s tím, že si nevěříte, často je to spojeno s tím, že nejste plně tím, čím jste,ale přebíráte cizí názory, jednání, chování, gesta. Nesledujete své emoce, abyste šli za tím, co chcete, místo toho následujete to, co nechcete a rozdíráte se tím, ztěžujete si na to a sytíte to energií zoufalství a zklamání. Vše, co se nám děje, bychom měli cítit, jako logický krok, ale pokud to tak není, pak děláme něco, co dělat nemáme, je nutné se zastavit a znovu se podívat na svou cestu, na své emoce, nikdy netušíme, jak se věci stanou, jak dojde k tomu, co chceme, ale můžeme sledovat synchronicity, které se nám dějí a měnit to staré za nové, dělat krok za krokem to vysněné, každý den a sledovat jaký pocit z toho máte, když je dobrý, zmenšuje se pocit zklamání a nedostatku víry a rýsuje se to nové a přijde  výsledek, chce to jen čas, nelze jedním krokem překročit Grand Canyon. Cokoli, čemu věříme, je možné, takže často chybí víra v to, co, domněle, chcete. Zda jste, či nejste na příjmu-abyste mohli mít a dělat, co chcete, zjistíte otázkou: "jak se teď cítím?" Kdykoli cítíte destruktivní energii-emoci, bráníte si splnění přání, to jediné, často, brání-blokuje, uskutečnění. Také je nutné, nedělat něco "aby" - pak už neděláte to, co děláte, ale děláte to "aby", z toho nemůžete být šťastní. Vlastně jsou dva druhy lidí: jedni shromažďují důvody, proč něco nejde a ti druzí hledají způsob, jak to jít musí.

Jak se mám vyrovnat s násilím, vražděním a bolestí, tolerovat ji, ignorovat?

- tolerovat, znamená, že vůči tomu máte destruktivní emoci, ale necháváte ji být tolerantním způsobem, takže sice neumožňujete, ale trpíte. Umožňovat bez hodnocení, zaměřování se na nechtěné aspekty, znamená, že jste mimo účast na společné tvorbě nežádoucích věcí, protože se zaměřujete jen na ty konstruktivní. Ale pozor! Neznamená to, samozřejmě, že se nebudete bránit, nebo bránit své blízké, svůj domov, že si vše necháte líbit, je to především o způsobu myšlení a přístupu k životu, než o konkrétních krocích, ty jsou, už, jenom tečkou za rozhodnutím se. Je důležité věnovat pozornost jen tomu, co je pro nás důležité - pokud myslíme na něco, pro co jsme se sami nerozhodli, ale někdo nám to předhodil a my jsme k tomu zaujali postoj, na základě emoce, pak tvoříme "mimoděk", odtud zřejmě vzniklo i ono "kdo mlčí, souhlasí". Kdysi jsem, po sledování filmu "Sophiina volba" dostala podobnou otázku, jak bych se rozhodla, které dítě bych zvolila....v příběhu šlo, zkráceně o to, že mladá žena dostala od důstojníka SS na výběr, které ze dvou dětí obětuje a nechá zabít a které nechá žít, jinak přijde o obě....už tehdy a to jsem byla mladé děvče, jsem věděla, že do téhle volby bych se zatáhnout, prostě nenechala, odsoudila jsem násilí a vyjádřila svůj názor na to, že takto si, prostě, já vybírat nebudu, protože miluji obě své děti a nebudu se podílet na vraždě jednoho z nich, tečka....dostalo se mi posměšků typu, že tím bychom přišli o život, asi všichni, nebo že by zabili obě děti, přitom jsem jedno mohla zachránit apod.....jenže o tom to právě je, pokud se necháme tlačit do kouta, vydírat, pokud budeme ignorovat své právo ohradit se, pokud budeme tolerovat, že někdo si může dovolit, takto, vydírat někoho, nutit ho vybrat si tak zrůdnou věc, pak trpíme a takové věci přitahujeme a budou se nám dít...mou odpovědí tehdy, zcela spontánně bylo, že takhle to já necítím, takže se mi tohle, prostě, nikdy nestane....

Neustále se mluví o tom, jak je nutné pracovat na psychice, co to znamená, být psychicky silný?

- znamená to mnoho věcí, například neztrácet čas sebelitováním, protože za vše, co udělám, přijímám odpovědnost, nenechat se ovládat a necítit se tím pádem špatně, když něco odmítnu, nebát se změn, neplýtvat silami na skutečnosti, jež neovlivním - např. dopravní zácpu, ovlivnit mohu jen svůj přístup k této věci, nesnažit se každému zavděčit, naučit se říkat "ne", nebát se odmítnout, bez vysvětlení, nebát se ani promyšleně riskovat, nelpět na minulosti,  nedělat stále dokola ty samé chyby, poučit se a začít je měnit, nezazlívat, nebo nezávidět jiným jejich úspěch, nevzdávat se, hned, po prvním svém neúspěchu, nebát se být sám, v tichu, v samotě, dokázat být šťastný i sám, neříkat si, že mi svět, nebo Bůh, apod. něco dluží, hledat příležitosti a ne neustálou jistotu, neočekávat okamžité výsledky, změny potřebují svůj čas, zaměřovat se na ty konstruktivní věci a umožnit si, bez hodnocení, věnovat pozornost tomu, co je pro mne důležité, pěstovat sebelásku, věnovat pozornost tomu, jak mluvím a o čem mluvím, na co myslím a čeho se bojím, protože to tvořím, chtít pro sebe, to nejlepší ad. ad. toto je, asi, to nejdůležitější, co mne napadlo.

nádherné květy

pokračování, zase příště......

KRÁSNÉ LETNÍ PRÁZDNINY VŠEM!!!!

BŘÍZA U LOUKY






emoce a sebepoznání.....90denní program přeměny

NA LOUCE U LESA

EMOCE.....

     Před pár dny jsem rozeslala, některým z vás, informační leták o novém projektu, který jsem vytvořila a nazvala „Devadesátidenní program přeměny života“ - čerpala jsem v něm z knih, od řady autorů, neznámých mistrů a lidí, kteří, prostě „něco ví a aplikují“ ve svých životech a také ze své, bezmála, dvacetileté praxe….není to kurz, ani terapie na dálku, je to spíše, jakési sdílení a pomoc s pochopením, toho, co jsem, sama, za ty poslední roky, vstřebávala, aplikovala, či se snažila, aplikovat, do svého života a zažívala úspěchy i neúspěchy, podle toho, kde  všude, ještě mám bloky a slabé stránky…prostě, tak, jak to máme, my všichni….

VĚTVE V KORUNÁCH

     V poslední době, kdy jsem se, doufám, že, jenom, na čas, opět vrátila do Prahy, si více, než, kdy jindy, uvědomuji, jak je náročné žít v prostředí, které, prostě, vykazuje známky silného „znečištění“, čímž nikoho a nic nechci kritizovat, nebo hodnotit, vůbec ne…ale všímám si, naopak, co mi vadí a když se na to zaměříte, také, poznáte, kde máte „vy – ty své, slabé, stránky“, protože, ono platí, že co mi vadí, je, především, mým problémem, přestože to, sama, nemusím dělat, ale dávám tomu, nějakou, emoci.

Co jsou to vlastně emoce, jak vznikají a co s námi dělají?

-          Emoce – z latinského e-motio=pohnutí, dle wikipedie jsou psychicky a sociálně konstruované procesy, zahrnující subjektivní zážitky libosti a nelibosti, provázené fyziologickými změnami /jako změna srdečního tepu, změna rychlosti dýchání apod./, motorickými projevy /gesta, mimika/, změnami pohotovosti a zaměřenosti. Hodnotí skutečnosti, události, situace a výsledky činností, podle subjektivního stavu a vztahu k hodnocenému, vedou k zaujetí postoje k dané situaci. Nejsou prožívány v mysli jedince samovolně, samy o sobě, ale jsou vztaženy k určitým objektům, jevům, nebo procesům…..

SOUMRAK

 

Uvedeme si malý příklad, pro představu emoce – představte si, že ležíte,  večer v posteli, klidně se připravujete na spánek, zavírají se vám, pomaličku, oči a najednou někdo venku začne nahlas mluvit, smát se a vykřikovat….začnete se na ten projev soustředit a v hlavě se vám odehrávají desítky situací-vzpomínek na minulost, ale i myšlenek na budoucnost…..“teda to je sobec, co si o sobě myslí, je půlnoc a on tady takhle vyřvává, bezohledně, to je hulvát a blbec, půjdu na něj křiknout, aby toho nechal, ruší mne, teď už neusnu, no to je skvělé, jestli se to bude, pravidelněji opakovat, to budou veselé noci…..jak já k tomu přijdu, aby mne takhle rušil ve spánku, tím, že on si někde juchal a je nalitej….“ Co se děje s vámi? Jste probuzeni, tluče vám srdce, rychle oddechujete, oči otevřené dokořán, můžete mít zaťaté ruce, nebo tělo v tenzi, možná se i potíte, nebo cítíte sevření hrdla, máte tvrdě sevřená ústa a zaťaté zuby, spánek i peřina je vám, najednou, na obtíž, takže vstanete a jdete se podívat, na toho hulváta, co nerespektuje noční klid, pak se jdete napít, potřebujete se projít, uvolnit stres, emoci…tu jste, totiž, právě prožili – PROŽILI JSTE EMOCI.

     Podobný efekt se dostaví při sledování filmu, nebo když se díváte na krátká videa např. na Facebooku, může to být krásný film, konstruktivní video, vy prožíváte radost, štěstí, smějete se a pláčete, spolu s hrdiny filmu, prožíváte jejich starosti, radosti i strachy a u videa na FB se „ladíte“ do nálady, kterou nabízí, podobně je to při sportovních utkáních s fanoušky,ale i s těmi, kteří fanoušky, vůbec, nejsou. U hororových příběhů se můžete bát, cítit tíhu v nohách, mohou se vám potit ruce a sotva dýcháte, zajíkáte se, protože cítíte, že se „něco stane, někde někdo vybafne“…přitom sedíte doma, nebo v kině, nebo na stadionu, nebo před počítačem, ale to, co se děje s tělem, tomu, vůbec, neodpovídá, více to odpovídá té „realitě“, kterou vidíte v příběhu, videu, vaše vědomí-mysl-rozum, prožívá to, co se odehrává, před vašima očima, ne ve vašem osobním životě-příběhu.

FIALOVÉ COSI U VODY

Emoce vzniká, většinou, tak, že si na něco vzpomenete – něco vás napadne, nebo na vás „zaútočí“ zvenčí, např. oním křiklounem v noci…prostě jste byli napadeni-přepadeni, Tomáš Keltner, ve svém knize „Transformace vědomí“ o emocích mluví, jako o přítomných bytostech.

    Naše tělo ví, že je právě nyní a teď a najednou dostává alergickou reakci, na nějakou situaci, člověka, zážitek, příběh a tato reakce, vibrace, přichází zevnitř, jako reakce na něco, co vidíte a prožíváte, spolu s tím. Je to reakce na nějakou dávku energie, kterou vám někdo, či něco, poslalo. Tělo na tuto dávku energie zareaguje, zvláště, pokud na ní máte afinitu, pak je reakce, o to silnější a začne se bránit. Vše probíhá na hrubohmotné úrovni, ve fyzickém těle, jako reakce nadledvinek na stres, ty vypouští adrenalin a tělo se připravuje na pravděpodobný scénář, buď boj, nebo útěk.

    To vše se děje, však i na jemnohmotné úrovni, kde vzniká alergická reakce a je poškozován jeho energetický obal, což je jistá forma imunity, stejně jako u těla fyzického. Jste zbaveni části své energie a o tu, zde, jde především.  Překážky, stejně, jako potřeby, si vytváříme sami a pak musíme vynaložit, značnou energii, na jejich překonání a tuto energii odevzdáváme, oněm „přítomným bytostem“.

     Emoci, velmi silnou reakci, v nás vyvolá to, čemu dáváme, přílišnou důležitost, pokud tedy, něco, obdaříte příliš, velkým významem, pak toto hodnocení, odčerpává vaši energii. Bytosti, které se nachází kolem nás v astrální oblasti, se živí emocemi-energií, kterou produkujeme, ať konstruktivní, nebo destruktivní, ale musíme s ní být kompatibilní. Může se zdát, že video, kde úžasní lidé zachránili vyhozeného psa, který už se sotva drží na nohách a vy reagujete slzičkami, jak je to úžasné a jaký jen ten pes chudinka, ale jsou, přece jenom, dobří lidé, kteří pomohou, je, ryze, konstruktivní a není na něm nic špatného, ale i tady se, tyto bytosti, pěkně nakrmí – protože osud zuboženého zvířete vyvolal odpovídající reakci a proto taková videa vznikají a ve své podstatě, konstruktivní nejsou, dávají, totiž, pozornost tomu, co nechceme, aby se dělo – aby existovali lidé, co vyhodí psa na ulici a nechali by ho tam umřít hladem,aby existovala zvířata, která, takto trpí…….Vidíte ten rozdíl?!

KORUNY BŘÍZ

      Na emocích je založena jedna z kapitol, většiny z nás „nespokojenost a odsuzování“ a souvisí s tím, že žijeme v polaritním světe. Podívejme se, trochu, podrobněji, na tyto dvě emoce:

Nespokojenost a odsuzování sám sebe – pokud nepociťujete zadostiučinění a spokojenost, pramenící z vašich osobních úspěchů i vlastní, vašeho života, pokud nedokážete přijmout své nedostatky, pak jste se sebou nespokojeni a začnete se posuzovat a odsuzovat, můžete se i trestat – což je, potom, spor duše s rozumem, duše ví, že jste, ve své podstatě, dokonalí a chce, abyste byli šťastní a milovali se, rozum, však, hledá důvody, že tomu tak není a proč tomu tak není. Nemůžete se pak cítit, fyzicky, ale ani psychicky, dobře, když se vaše myšlenky budou motat, jenom, kolem toho, jaké nedostatky máte, co špatného na sobě vidíte. Všimli jste si, někdy, žen, kterým pochválíte, třeba, nové šaty a ony musí, okamžitě, shodit sebe sama i ty šaty tím, že řeknou „joo, ty jsou z výprodeje, nebo byla sleva, tak jsem si je koupila“, ukazují tím, svou vlastní hodnotu – tak jak ji vnímají – výprodej-sleva……ale ono to platí i v případě různých slevomatů, slev a nabídek výprodeje apod., chtějte, pro sebe,vždy, jen to nejlepší...A samozřejmě, lze to i opačně, lidé, co se pyšní tím, že mají „značkovou věc“ a proto také, značkové věci, mají většinou značku na viditelném místě, takový člověk je „odfajfkován“ a cítí se lépe, protože „někam patří“…..má, však, problém sám se sebou, neumí vidět svou vlastní hodnotu, musí ji něčím nahradit, překrýt.  Ale, pozor, neznamená to, že bychom nemohli nosit, co se nám líbí, protože to je značka, to vůbec ne, důležitý je, onen vnitřní pocit, ten, každý pocítí ve svém životě, protože, jakákoli nerovnováha je, tzv rovnovážnými silami univerza, vždy, uvedena, zpět, do harmonie – protože na energetické úrovni disponují, všechny, hmotné objekty, stejným významem, jen my jim přidělujeme vlastnosti a hodnocení – správně x nesprávně, dobré x zlé, hezké x ošklivé, dokonalé x nedokonalé, kvalitní x nekvalitní…apod. Jakmile dojde k narušení rovnováhy, je vrácena zpět. Pokud tedy dává, někdo, příliš energie-posílené emocemi, něčemu, nebo někomu, je, těmito silami, hezky, vrácen, zpět do rovnováhy-harmonie, dříve, či později.

KVĚTY

Nespokojenost a odsuzování světa – i zde budou, ony rovnovážně síly, pracovat tak, aby snížily, přílišný vliv, některých osob, na okolní svět, v mém devadesátidenním programu věnuji, několik dní, právě práci se zrcadlem světa a uvědoměním si, jak je nutné si umět vybrat a čemu dáte pozornost. Pokud nespokojenosti s něčím, aniž byste věc, mohli, či chtěli, aktivně měnit, pak není divu, že vás pohltí a vtáhne, přesně tam, kam nechcete. Vzpomněla jsem si na pohádku o Sněhurce, kde se zlá královna ptá zrcadla „kdo je ve světě nejkrásnější“ a očekává jedinou odpověď, které dává, velkou, až přílišnou důležitost, že je to ona. Jakmile zjistí, že by mohl být někdo, dle posouzení bytosti, která za zrcadlem stojí, hezčí, pak neváhá i vraždit…..nu a jak to s ní, nakonec, dopadne, jistě víte.

     Je velmi důležité uvědomit si, že náš mozek, reaguje cca o 7 minut dříve, než vědomá vůle, takže nejprve mozek „zjistí“ co vidíme a pošle informaci očím, které to, co, mozek rozpoznal-uvidí a teprve poté, reaguje naše vědomá vůle, tedy uděláme, to, co vidíme….mozek vytváří, dle naprogramovaných paradigmat, náš život, takový, jaký je – zkuste se na něj podívat, na ten svůj život – jaký ho máte? Jste v něm spokojeni, nebo jsou oblasti, kde nejste, anebo, dokonce, takové, kde jste nešťastní? Kde je ta vaše nespokojenost, čeho se týká?  Realitu si, totiž, každý člověk zkresluje, protože mozek funguje, dle „svého nastavení“, promítá se do něho způsob, jakým viděli realitu naši rodiče a jak se k ní stavěli, ovlivňujeme ji svým vlastním postojem, který je, často převzatý, vytvořený, na základě, zmíněných paradigmat a naším způsobem, jak si chráníme a dobíjíme, svou vlastní energii – o tu, tady, na této planetě, totiž, jde, nejvíce. Podstatnými částmi, mozku, které nás, nejvíce, ovlivňují,  jsou tyto tři:

Tzv. plazí/reptiloidní mozek – ten souvisí s přežitím, útěkem, nebo bojem

       Limbický mozek-emoční – ten hodnotí a pracuje s emocemi, vytváří i krizové         plány

       Neocortex-vize – to je náš hnací motor, proč něco uděláme a nikoli, jak…..

 MRAČNA

Abychom dobře fungovali, je vhodné, používat, všechny tři části, ostatně, proto tam také jsou, že….zpracovat je pro náš záměr, to předpokládá, že si budeme rozumět, že pochopíme náš způsob reagování-emocemi, na události, lidi, situace i na nás samotné, že pochopíme, čemu dáváme, přílišnou, důležitost, protože tam jsme se zasekli a budeme pracovat na sebepoznání, ve všech oblastech, zní to složitě, ale, v podstatě, je to jednoduché, jakmile pochopíte – proč je to důležité. Potom vám, všechny, dílky, zapadnou, hezky, do jednoho obrazu a budete mít, svůj, návod, jak se v tom všem vyznat.

ŽLUTÝ KEŘ

 

     Rozum je tím, kdo dává našim emocím znaménko „plus“, nebo „mínus“, kdo rozhoduje o tom,  jak danou situaci vyhodnotí, zda se naštvete, nebo rozesmějete, jde o to, aby byl aktivován výdej vaší energie, ve  formě emoci, k tomu dáváte, tímto, svůj souhlas. Proto je tak nutné, ba přímo, životně důležité znát se a umět si vybrat!

      Pokud jste ovládáni emocemi, nemůžete být svobodní, takže, v první řadě je nutné, začít, právě s nimi, tedy, přestat dávat energii ostatním, nebo událostem. Tím, obrovsky, zvýšíte svůj vlastní potenciál. Zkuste, tedy, pár dní, pozorovat, sami sebe, co se děje a co to s vámi dělá, jak na to reagujete – dokud, totiž, nezačnete něco praktikovat a budete si o tom, jenom, číst, nestane se vůbec nic…byť vám to může být známé a můžete z toho být, doslova, nadšeni…..

 ŽLUTÁ GERBERA

Nu a zde, malá ukázka, dva výtažky z jednoho týdne, devadesátidenního programu…..

-          Přímé působení na okolní realitu, způsobují  naše myšlenky – jsou nejen motivem, ale tedy i přímým působením, myšlenky jsou hmotné. Vědomí člověka, tedy, formuje jeho osud.  Existují lidé, kteří dokážou zhmotňovat předměty ze vzduchu, přímo a rovnou, jenže jsou to, zatím, výjimečné individuality, které to nestaví na odiv. My ostatní jsme si zvykli na to, že naše činy jsou odměněny patrným a snadno vysvětlitelným následkem – proto se stále ptáme „jak“….“co za to“….vliv myšlenek se projevuje nepozorovaně a proto nevysvětlitelně a nepředvídatelně, ale přesto formují realitu, zcela přímo, to je jedna z věcí, které se tu, chceme naučit. Protože, člověk, dostává to, co si sám vybírá!

 
-          Když se snažíte změnit nepříjemné okamžiky ve scénáři, přemýšlíte, zejména o tom, co se vám nelíbí – tímto se váš výběr, úspěšně, realizuje a dostáváte to, co se vám nelíbí /co nechcete/.

  

1.       zrodila se hvězda“být sám sebou, chcete-li mít úspěch, musíte znát svou individualitu, přestat se řídit, všeobecně, přijímanými standardy a vydat se svou vlastní cestou. Vytvořit si svá vlastní pravidla, vyskočit ze společenského uspořádání, položte si otázku, v každé oblasti svého bytí, ale nejvíce v té části, kde jste nejméně spokojení „jak to chci já“. Nezbytné, však, je, dovolit si být sám sebou! To je výsada, své výsady si dáváme a odnímáme jen my sami. Úkolem zde bude, najděte, čemu a kam dáváte důležitost, proč a jak to působí při hledání sebe sama a při dosahování úspěchu, podívejte se, kde o sobě pochybujete /během života vám mnozí říkali, že máte k dokonalosti daleko, hodnotili, kritizovali vás a možná i ubíjeli váš talent/, kdo se stane individualitou, vymyká se kontrole a v tom je, největší, problém, pro tento systém-matrix. Hvězdy se rodí samostatně a nikomu se nepodobají. Vzor pro napodobování je cíleně tvořen-aby snahy všech byly namířeny jedním směrem, byli v jedné sestavě a nikdo nevyčuhoval. Nehrajte tuhle cizí hru – máte svou vlastní, ať se zabýváte čímkoli, vždy hleďte iniciovat svou hru, v tom je tajemství úspěchu.

 


NIKDO NENÍ OPRÁVNĚN MNE SOUDIT, MÁM PRÁVO BÝT SÁM SEBOU!


A NIKDO MNE NEBUDESOUDIT

                                                                                        s láskou Tara





    

 




  


    


   

 



   

   

  





   



  

   


 








ŹENSKÝ AKT